KONCERTNÍ SÁLY, ve kterých působíme v Praze

Naše koncertní agentura si zakládá na tom, že koncertní sály, kde působíme jsou originální, mnohdy těžko či vůbec nepřístupné sály, které jsou zajímavé nejenom akusticky a využitelné pro nádherné koncerty, ale také architektonicky zajímavé.

 

Jeruzalémská (Jubilejní) synagoga

je největší a jedna z nejmladších synagog v Praze. Nachází se v Jeruzalémské ulici na Novém Městě a byla postavena v letech 1905 až 1906 v maurském a secesním slohu, jako náhrada za Cikánovu, Velkodvorskou a Novou synagogu, které byly zbořeny během asanace pražského židovského ghetta.^[1] Pro synagogu se používají dva názvy, a to Jubilejní a Jeruzalémská. První a zároveň původní označení, Jubilejní synagoga císaře Františka Josefa I., budova získala na počest 50. výročí nástupu Františka Josefa I. na trůn. Druhý název, který se ujal více, vychází z názvu ulice, v níž se synagoga nachází.^[2] V minulosti se též používal název Velká synagoga. V roce 1903 předložil zkušený vídeňský architekt mnoha synagog v Rakousko-Uhersku, Wilhelm Stiassny, návrh v maurském slohu, který byl uskutečněn.

V rámci nedávné rekonstrukce byla objevena a obnovena původní výzdoba, sestávající z bohatě malovaných ornamentů ve stylu vídeňské secese. Při průzkumu nástěnných maleb byl v lednu 2003 pod mramorovou deskou vlevo od svatostánku objeven ukrytý pergamenový svitek – „Závěrečná listina“ z roku 1906, který obsahuje vylíčení historie stavby, údaje o stavebnících a stavitelích a seznam firem a řemeslníků, kteří se na podíleli na stavbě a výzdobě.^[6]

Jeruzalémská synagoga je posledním místem na světě, kde se doposud dochovaly v rámci liturgie melodie od slavného vídeňského skladatele Salomona Sulzera, např. Lecha dodi. Jako jeden z posledních klasických předválečných synagogálních kantorů zde mezi lety 1963 - 1994 působil doktor Moše Blum.

 

Barokní refektář EMAUZSKÉHO KLÁŠTERA

 

 

Benediktinský klášter Na Slovanech je živou památkou na svého zakladatele, císaře Karla IV

Římský císař a český král Karel zakládal Emauzský klášter s odvážnou myšlenkou propojit slovanskou a latinskou liturgii. Pozval benediktiny z dnešního Chorvatska, tzv. hlaholáše, kteří zde sloužili latinskou mši ve staroslověnském jazyce. V současnosti je klášter, jako další benediktinské kláštery v Čechách, součástí Slovanské kongregace sv. Vojtěcha, založené roku 1945.

 

kaple Českobratrské církve evangelické Praha 2 - Korunní 60

 

Kostel má cca 250 míst k sezení, je světlý, v zimě vytápěný. K dispozici jsou toalety. Vstup do kostela je bezbarierový (plošina pro překonání několika schodů, obsluha po telefonické domluvě do 15 minut). Kostel je známý svou dobrou akustikou. Interiér si můžete prohlédnout zde.

 

Kostel u Sv. Salvátora (evangelický)

 

Kostel si postavili pražští němečtí luteráni v letech 1611-1614,největším donátorem byl hrabě Jáchym Ondřej Šlik. Po bitvě na Bílé hoře sloužila řádu Paulánů. Reformy Josefa II řád Paulánů zrušily a kostel pak sloužil světským účelům jako mincovna, stáj, skladiště a snad i chudobinec.
Roku 1863 změněné politické poměry v Rakousku dovolily sboru pražských luteránů si kostel pro svá shromáždění koupit. Od té doby prošel kostel řadou zásadních oprava rekonstrukcí. Od vzniku republiky slouží salvátorský kostel sboru Českobratrské církve evangelické v Praze 1. Více informací o budově kostela se můžete dozvědět ZDE.

 

secesní sál na Marjánce

Secesní sál s galerií nabízí kapacitu 200 míst a přímo vybízí k pořádání společenských a kulturních akcí. Se sálem sousedí velmi dobrá restaurace, která je umožňuje pěkné zakončení koncertního večera.

 

Kostel sv. Michala v Jirchářích

 

Kostel svatého Michala v Jirchářích stojí v Praze poblíž Národního divadla, konkrétně na Novém Městě v ulici V jirchářích^[1]. Je sídlem českého, slovenského a anglického sboru Evangelické církve augsburského vyznání v České republice. Jeho architektonický styl není jednotný z důvodu přestaveb z odlišných slohových období. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.^[2

První zmínky o osadě pocházejí z tzv. zakládací listiny benediktinského kláštera v Kladrubech vydané knížetem Vladislavem roku 1115. V tomto roce se zde usadili benediktinští mniši a vybudovali zde osadu pro kolonisty s názvem Opatovice. Proto se dnes blízko kostela nachází ulice Opatovická. Osada sloužila zřejmě jako spojnice mezi Pražským hradem a Vyšehradem. S příchodem kolonistů byl vybudován románský kostelík sv. Michala. Kostel sloužil jako farní. Ve druhé polovině 13. století byl kostelu přiřazen farář. V roce 1348 byla osada zahrnuta do Karlova Nového Města a kostel fungoval jako ostatní farní kostely Nového Města. Podací právo nad kostelem drželi převážně novoměstští měšťané a menší procento pražští arcijáhni.

Roku 1511 byly zaklenuty prostory hlavní a jižní lodi. Ve druhé polovině 16. století přidali stavitelé renesanční obloučkový štít severní předsíni. Typickým znakem kostela byla úzká, vysoká, gotická, sanktusní věž nad presbytářem a také zděná chodba, která je nesena velkým obloukem. Chodba vede ze zpěvácké kruchty do domu č.p. 152, tehdejší fary. Protestanti kostel spravovali až do roku 1621, kdy kostel přešel pod katolickou správu. Tím ztratil farní statut a byl podřízen kostelu sv. Vojtěcha v Jirchářích. Díky Marii Magdaléně Krečmerové byla při severní lodi postavena centrální kaple Ukřižovaného Spasitele a sv. Marie Magdalény s oltářem a hrobkou zakladatelky. Též byla přestavěna sakristie. Po požáru roku 1717, kdy byl kostel jen lehce poškozen, jej začali stavitelé barokizovat.